KDYŽ V RODINNÉM KRUHU UDEŘÍ RAKOVINA

Hodně lidí, kteří se neangažují v blogerské či youtube scéně si myslí, že my, kteří přispíváme veřejně na internet všechny naše radosti či jiná životní úskalí nás nikdy nepřepadne špatná nálada, deprese nebo jen špatné období, kdy se nám nic nechce nebo bychom tu rádi nebyli. U mě na blogu jste možná zaregistrovali jeden takový článek a to v době, kdy jsem se nemohla vyrovnat se smrtí našeho čtyřměsíčního kocourka, který nezvládl náročnou operaci. Já sama mám radši články veselé, plné optimismu než ty, když se někdo psychicky hroutí. Jenže dnes jsem poznala ten pocit, jaké to je, když vám zemře někdo příbuzný. Hodně příbuzný. Člen rodiny.

 

Já celý život vyrůstala v blízkém kruhu s matkou, babičkou a dědečkem. Mamka, jakožto samoživitelka dvou malých dětí často svůj čas trávila v práci, abychom měli co jíst a kde bydlet. Proto můj domov byl převážně v domečku u babičky s dědou, kteří mě dá se říct vychovali. Dali mi střechu nad hlavou, teplo a hlavně jídlo, když moje máma byla v práci. Měla a mám do dnes s nimi skvělý vztah a dá se říct, že dědečka jsem brala vždy jako tátu. Člověka, ke kterému jsem měla respekt a ke kterému jsme vždy zhlížela. Pamatuji si, že jsme spolu jezdili na dovolené, pletli jsme společně pomlázky, sbírali jsme v lese houby, každou zimu nás tahal na sáňkách, jako děti nás učil zatloukat hřebíky do špalků, díky kterým si jsem nyní schopna sama sestavit jakýkoliv lehčí nábytek, který nepotřebuje více rukou, než dvě. Zkrátka naučil mě vše, co by měl udělat správný tatínek. Kterého já bohužel neměla.

S babičkou jsem také trávila spoustu času, kdykoliv jsem se k ní mohla přitulit a svěřit se ji s jakýmkoliv problémem, který mě kdy trápil. Mohu to udělat i nyní. Teď, kdy jsem několik let dospělá. Mohu za ni kdykoliv přijít si vylést srdíčko od problémů, poradit se s ní. Byla tu a vždy tu pro mě je. Babička miluje děti. A děti milují ji. Nikdy jsem nezažila hodnější babičku s dědou, jakou jsou mí prarodiče a strašně si jich každým dnem vážím. Ačkoliv jsem měla celý život jen ty dva, vynahradili mi ty chvíle, jako bych jich měla deset. Nikdy jsem si nechtěla připustit, že by se těmto dvěma blízkým osobám něco stalo, až na předminulý rok, kdy dědečkovi lékaři objevili zrůdnou nemoc. Rakovinu. Tu odpornou, zákeřnou nemoc. Všichni jsme tak nějak tušili, že je to ona, ale když z úst doktora padla tato věta, všichni jsme se z ní zhroutili, ale museli jsme být silní. Čas plynul, lékaři nedávali moc nadějí, ale dědeček se díky medicíny dožil do dnešního rána.. Rána, kdy naposledy vydechl ve svém domově po boku babičky vydechl.

Pár minut poté jsem se já, jakožto vnučka tuto tragickou skutečnost dozvěděla. Hrozně mě to zasáhlo. Mohu říct, že jsem hodně na dně. Nyní, když ze srdce píšu tento příspěvek mi z očí tryskají slzy. Oči mám červené a strašně od slz pálí, ale já si nedokáži pomoct. Ti z vás, kteří tohle už někdy prožili určitě ví, jak je to těžké se smrtí vyrovnat.

Já tohle u rodiny zažila poprvé ve věku  22 let a nebýt babičky, přítele a mých koček, tak bych to asi nezvládla. Oni jsou pro mě oporou, kteří mě vždy utěší a podrží a já jim za tohle chci strašně poděkovat. Rodina je pro mě na prvním místě, ať se děje co se děje. Proto vás prosím, užívejte si každé minuty z vašimi blízké, nehádejte se s nimi zbytečně. A užívejte si každou chvíli, kdy s nimi po boku můžete být. Nikdy nevíte, kdy je uvidíte naposledy. Já bylas dědečkem naposledy v úterý a doufala jsem, že se s ním ještě o Velikonocích uvidím. Bohužel se tak stane, když ho uvidím spát navždy v rakvi, na pohřbu, který nás čeká a bude hodně emotivní.

Dědečku, ať jsi byl jakýkoliv. Tohle sis nezasloužil. Trápil ses několik měsíců. Bojoval si do poslední chviličky. Ale ta nemoc nad tebou vyhrála. Pro mě jsi a budeš hrdina, který se s ní pral hodně dlouho a nikdy jsi to nevzdával.

 

Važte si každých dnů s Vašimi blízkými, věnujte jim svůj drahocenný čas a nestyďte se před nimi vyjádřit své city. Ať vám je pět nebo třicet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *